Pár slov o autorovi těchto stránek...
Asi by bylo dobré prvně vysvětlit proč zrovna megacruiser... Tuto přezdívku mi vymyslel jeden kolega motorkář. Zřejmě ho inspiroval můj styl jízdy na motorce. Objektivně ale musím uznat že se mu ani nedivím, po druhé havárce jsem začal jezdit "jako pekař", tak jsem si o to asi řekl ;)
Pro ty co nemají to štěstí (nebo smůlu) a neznají mě osobně - jmenuji se Jiří Kment. Narodil jsem se už docela dávno, před 32 lety, v malém městečku na Vysočině, kterému se říká Třebíč.
Naštěstí se moji rodiče rozhodli po zralé úvaze tento konec světa opustit a přesídlit do Brna, kde ostatně bydlím do teď.
Do základní školy jsem chodil na Laštůvkovu v Brně-Bystrci. Normální škola, byla pár kroků od paneláku. I když jsem procházel základku zásadně s vyznamenáním, nejvíc mě bavila "pracovní výchova" kde se ve školní dílně vyráběly různé věci. Tento předmět potom vedení školy zrušilo a dílnu pronajalo nějaké firmě... Později jsem na Gymnáziu Křenová 36 získal po složení maturitní zkoušky středoškolské vzdělání. Nebudu mlžit, že jsem si s lidmi v bývalé třídě moc rozuměl, tou dobou u mě nebylo učení na prvním místě, jako u většiny ostatních... Spolužáci v bývalé třídě byli většinou sportovně založení, ale popravdě trochu jiným směrem než já. Mě společenské hry jako je třeba volejbal moc nebavily. Asi jsem se neuměl dostatečně prosadit. Taky hodiny plavání byly pro mě horor. Teď už plavu docela dobře, ale dřív jsem díky své velmi nízké váze a nedostatečné síle asi neměl ten správný výtlak a podle toho moje účinkování v bazénu vypadalo, no, div že jsem se neutopil :) Tou dobou jsem začal jezdit v terénu na horském kole (dobrý levný adrenalinový sport) a cestoval na motorce, bohužel v bývalé třídě měl normální motorku pouze jeden člověk. S tímto materiálem se prostě nedá pracovat, jak by řekl klasik. Když se ještě z některých rádoby kamarádů vyklubali práskači, byl jsem celkem rád, že už končí moje 4-leté působení v tomto vzdělávacím ústavu.
Následně jsem se uklidil na fakultu informatiky Masarykovy univerzity abych se vyhnul vojně. Svoje působení zde snad ani nebudu nijak komentovat, jisté je že jsem získal titul Bc., což lze považovat za úspěch vzhledem k mému specifickému přístupu ke studiu. Štěstí, že jsem neletěl jako někteří kamarádi... Následně jsem se pokoušel simulovat různé choroby abych se vyhnul vojně s modrou knížkou. To se bohužel nepovedlo, zřejmě jsem nebyl dostatečně dobrý herec nebo jsem neměl známosti na správných místech a nechtělo se mi dávat 50 tisíc jednomu zkorumpovanému doktorovi za posudek na který bych tu modrou dostal. Takže jsem nastoupil jako civilkář do CVČ Lány, pobočky CVČ Lužánky. To bylo obrovské štěstí, sice zde byl plat naprosto tragický, ale zase jsem poznal plno zajímavých lidí :) Jo, to byly časy. Potom jsem si chtěl dopřát pár měsíců prázdnin na pracáku a při tom něco přivydělat bokem, ale to se mi nepodařilo a našel jsem hned práci jako správce IT a učitel na jedné škole v Jundrově. Tam jsem pobyl myslím necelé dva roky. Za tu dobu jsem už měl dost drzých puberťáků a velkých rozporů mezi koupenými licencemi a instalacemi softwaru na počítačích školy. Takže opět na pracáku a opět plánovaný oddech placený ze státních prostředků který se opět moc nepovedl :) Práci jsem našel hned a díky tomu jsem snad 5 let pracoval v Moravia IT. Původně jsem nepředpokládal že tu zůstanu tak dlouho, ale byl tu skvělý kolektiv i pracovní prostředí (fuj, to zní jako nějaká propagační brožura:). Potom ale přišla krize, tým MSDN a Technet byl zrušen, resp. přesunut do Argentiny a Číny a v novém týmu to už nebylo ono. Také plno kamarádů s kterými jsem začínal, odešlo. Teď pracuji pro Odorik.cz, velkého VoIP operátora s velmi širokou nabídkou telekomunikačních služeb.
Kdyby někoho náhodou zajímaly moje záliby sportovního charakteru, tak rád jezdím na motorce, taky v autě, létal jsem trochu na rogalu, ale to už je celkem dost o hubu a v okolí Brna nejsou příliš vhodné terény pro start.
Taky občas (každej den tak 5 hodin, ha, ha :-) posiluju, takže jsem se dostal při svých 183 cm na docela solidní hmotnost 65 kilo, za chvilku už se budu moct počítat mezi tlusťochy :). No, ale stará Kawasaki mi spadla už dvakrát na zem (220 kilo živé váhy) a pokaždé jsem ji hned sám zvedl, aby se nevylila baterka, takže na tom ještě nejsem tak špatně. S novou motorkou si musím dávat pořádně bacha, tu bych rozhodně sám na kola nepostavil při její váze kolem 280 kilo :)
K mým dalším zálibám patří dnes už tak trochu podle rodinné tradice vrtání se ve starých autech a motorkách. Měl jsem dost dlouho "dinosaura" Wartburg 353 1.3 čtyřtakt. To je auto kde za řidiče nerozhoduje elektronika, nemá ještě ani posilovač brzd, řízení, ABS. Zato má super pohodlný podvozek a sedadla z pružin. Teď mám Fiat Seicento Sporting, v Itálii přezdívaný městská štika. Taky se zabývám konstrukcemi a experimenty v oblasti audio techniky a skládání hudby na počítači. Někdo by mohl ještě tvrdit, že jsem se dal na zahradničení (ne zahrad ničení:), ale to jsou jen pomluvy ;) Něco se mi už podařilo vypěstovat, ale nijak to nepřeháním.
Na televizi už se prakticky nedívám, sledoval jsem Outer Limits - Krajní meze, což je propracované scifi. Taky mám rád seriál Firefly, ale ten se u nás ještě nevysílal a byl i přes extrémní oblíbenost velmi brzo ukončen. Hlavními hrdiny jsou lidé bojující proti "vesmírnému policajtovi" a to se nelíbilo představitelům "světového policajta". Nepohrdnu ani některými staršími seriály - Profesionálové, Dempsey&Makepeace, Vražedné pobřeží (Tropical Heat), Rytíři z Houstonu, atp.
Taky už jsem toho docela dost přečetl. Vím, že čtení knih je dneska už dost out a mladší generace už čtou jen když musí, ale mě čtení knih pořád docela baví. Isaac Asimov je můj nejoblíbenější autor. Zde nebo
zde lze najít většinu jeho díla v elektronické podobě, kdo by měl zájem. Nenapsal jen samé obsáhlé knihy ale i povídky, takže žádný strach :)
Co se týká hudby, poslouchám všechno co mě něčím zaujme - různé interprety i styly - techno, house, rock, metal, punk - prostě cokoliv. Myslím si, že je nesmysl poslouchat jen jeden styl nebo jednoho interpreta a ostatní odsuzovat.
Dobří jsou (byli) třeba Daniel Landa, Kabát, Alkehol, Orlík, Dalibor Janda, Michal Tučný, Michal David, Elán, z cizích třeba
Offspring - All I want, GiGi D'Agostino, Dune - Nothing Compares to You, E-rotic,
E-type - Angels Crying,
Dj Bobo, Maxx, Dj Mystik,
Mark OH - Tears don't lie,
Ronny Money - Again'n Again, 2Unlimited,
Within Temptation - Angels,
Rammstein - Ohne Dich,
Nirvana - In Bloom,
Lordi - Blood red sandman,
Linkin Park - Numb,
Alice Cooper - Poison,
Daddy DJ,
Flipsyde - Happy.Birthday,
Den Harrow - Don't Break My Heart,
Horkýžeslíže - RNB Soul
Kontrafakt - Život je boj
H16 - Ostaň silný
, atd. Něco poslouchatelného má téměř každý, snad kromě notorických českých plagiátorů a opisovačů, jako je třeba Leona Machálková, naprosto příšerná dvojice Eva a Vašek nebo moderní komerční výblitci procpávaní manažery do rádií a pochybných časopisů. Tito interpreti jsou trapné továrny na peníze, jejich předělávky známých hitů jsou po technické stránce podstatně horší než originál. Divím se že tyhle blitky někdo kupuje. Z hudebních stylů nemusím jazz, swing, většinu hiphopu a R'n'B (to už není hudba), dechovky a lidovky. I když někteří interpreti lidovek mi zase tak nevadí, ale preferuji je naživo, reprodukované jsou o ničem.
Kdo by mě chtěl náhodou kontaktovat, má několik možností :
e-mailem - MegaCruiser(zavinac)seznam.cz
na ICQ - nick jiraa
na libimseti.cz - nick asi každý uhodne, chodím tam jednou za uherský rok
telefonicky - ten kdo zná některé číslo ;)
zanecháním vzkazu v knize návštěv.